Vytvořte si iPhone 4.0 v 3D studiu MAX
20.7.2012
Dnes vám přinašíme zajímavý tip na stránky www.fotobanky.cz
29.7.2012
Ukázat vše

Rozhovor s fotografem Vladimírem Brabcem

uvodni fotkaTak jako každá rubrika má svůj první článek, tak i rozhovor musí někdo začít. Já jsem strašně rád, že první fotograf kterého na dtpko.cz vyzpovídám, bude můj dlouholetý kamarád Vladimír Brabec. Určitě si nenechte ujít jeho fotky v galerii.

– reklama Google Adsense –


Vláďo kdy jsi začal fotit a kdo, nebo co tě k focení přivedlo?
Moje první vážnější seznámení s fotoaparátem proběhlo někdy kolem 13 roku, kdy jsem s kamarádem v NDR koupil takovej plastovej „foťák“. Byli jsme z toho úplně hotový, stálo to pár marek a asi to spíš byla dětská hračka, než fotoaparát, ale byl jenom můj a fotil! Pak jsem samozřejmě prošel érou kompaktů, které oproti mému plasťáku byly dokonalost sama a autofokus byl pro mě zařízení z budoucnosti.

 


– Získejte bitcoiny zdarma formou zábavy bez složité registrace –


Nicméně k první zrcadlovce a pořádnému focení jsem se dostal až o 10 let později. Tou dobou jsem pracoval v takovém foto-obchodě, který měl i svůj vlastní minilab. Takže nejenom, že jsem dělal fotky fotografům, kteří si k nám chodili dělat zvětšeniny, ale mohl jsem si dělat fotky i sám pro sebe. A tehdy jsem opravdu začal fotit, bůh ví jestli bych dnes fotil nedostat se k této práci. Jak jsem zmínil, tak k nám chodilo i pár profi fotografů, kterým vděčím za všechny rady, které mi dávaly. Na druhou stranu jsem nikdy nechtěl fotit jako oni, takže jsem ty jejich rady bral s rezervou a budoval jsem si svůj vlastní styl. Bylo to zajímavé období…

Vůni vývojky a miliony nezáživných snímků z dovolených si pamatuji dodnes, i když popravdě o nějaké vůni se mluvit opravdu nedalo a s tou nezáživností taky trochu přeháním. Nejvíce mě bavily fotky lidí, co na jeden film nafotili třeba rok a půl, takže tam byly dvoje vánoce, nějaká oslava a nezbytná zimní a letní dovolená. Sám sebe nepovažuji za fotografa, ale za foto-grafika a doufám, že mám svůj styl.

 

Jaké fotky rád děláš a proč?
Když jsem začínal, tak jsem fotil holky, šlo mi to, ale nebavilo mě to. V té době se tím daly udělat vcelku slušný prachy, člověk nafotil book a měl na „pivo“. Něco jsem si tím vydělal, ale většinu jsem stejně zase vrazil do focení, takže to v podstatě bylo šul nul. Od focení postav jsem se přesunul na focení koncertů, kde jsem se na dlouhou dobu našel a spojil tak příjemné s užitečným. Tady jsem poznal, že se na technice opravdu nevyplatí šetřit.

Osobně si myslím, že focení za světelných podmínek, které jsou běžné na koncertech, je jedno z nejtěžších focení. Špatné světelné podmínky, měnící se barva a směr světla, pohybující se lidé, co víc si přát…  Rád fotím vše, k čemu mám nějaký osobní vztah. Možná je to jenom můj perfekcionistický pohled na věc, ale přijde mi, že když s něčím splynu, tak dokážu z fotky dostat maximum.

Nejsem typ fotografa, který si raději usekne ruku, než aby fotografii změnil/retušoval. Některé moje fotografie jsou foceny už s jasnou představou postprodukce. Rád si s fotografiemi hraju a ladím je. Pokud bych se měl strčit někam do škatulky, tak jsem asi krajinář. To je přesně ten typ fotografie, který mě uspokojuje, alespoň momentálně.

 

Máš vysněný místo, kam by jsi se chtěl podívat a pořídit fotografie.
Jedno velmi reálné a konkrétní místo mám, chtěl bych se dostat na Ponte du Raz. I když jsem ve Francii byl již několikrát, tak osud tomu asi chtěl, abych se tam zatím nepodíval. Další cíle by mohly být Island, Norsko, New York, Yosemite, ale třeba i Slovensko. A abych nechodil daleko, tak i v Praze je jedno místo, kde je mým snem udělal fotku. Těch míst, na které bych se chtěl podívat, jsou stovky.

 

Stalo se někdy, že jsi se kvůli focení dostal do nějaké nepříjemné situace, nebo dokonce do ohrožení života?
V porovnání s válečnejma reportérama nebo adrenalinovejma žroutama jsem se v podstatě nikdy do žádné děsivé situace nedostal. Na druhou stranu jsem zažil agresivní bezdomovce, feťáky, neústupnou ochranku. Jednou jsem při focení zajel do bažiny a nebýt kolegy, tak nevím jak by to dopadlo, protože jsem tam byl po pás a stále jsem pomalu klesal. To byl asi životu nebezpečný maximum, do kterého jsem se dostal. Samozřejmě největší strach jsem měl v tu chvíli o techniku.

 

Řekl jsi si i potom, že pořídit tenhle snímek stálo za to!
U tý bažiny ne, to se v podstatě za celý den nepovedlo vyfotit nic kloudného. Ale jinak ano.

 

Čemu se věnuješ kromě focení.
Krom focení se věnuji retuším, grafice, dtp a trošku fušuji do hudby i když tam jsem nikdy nic pořádného nevytvořil. Ale ve výčtu mích zájmů ta hudba místo má. Jelikož pracuji v jednom DTP studiu, tak se mi povedlo propojit koníčky s prací a musím říci, že mě to stále baví.

 

Vladimír Brabec
věk 37 let
www.vladimirbrabec.cz




– reklama Google Adsense –


– reklama Sklik –


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *