Korektorské značky – Taky někdy tápete co je co?
3.3.2013
Preflight – Kontrola dat před výstupem
10.3.2013
Ukázat vše

Příprava dat pro flexotisk

clanekflexoFlexotisk je již stará technologie, přesto se více a více zdokonaluje. V tomto článku najdete, jak přípravit data pro tisk. Jde o nepsaná, ale doporučená pravidla pro obecný flexotisk, přesnější informace získáte od konkrétní tiskárny.

– reklama Google Adsense –


Flexotisk, nebo také Flexo, je technologie tisku z výšky, která se začíná prosazovat mnohem nižší cenou tisku (a provozu) než je tomu u ofsetových strojů a vyniká svou univerzálností na tisk různých materiálů jako je karton, plasty, role různých zkombinovaných materiálů i slabý plech. Kvalitativně patří flexotisk mezi ofsetový tisk a sítotisk. Proto by se měla příprava dat k tomuto tisku přizpůsobit.

 


– reklama Seznam Sklik –

Každá tiskárna vám totiž řekne, že tisknou „best of“, že líp to jen tak někdo neumí, a že jejich zařízení je prostě špica. Jenže tiskař vám ty superlativy trochu srazí. Proto doporučuji spoléhat se více na své kvality přípravy dat, než na tiskárnu co udělá sama. Velký pozor, pokud jde o nejlepší cennovou nabídku. Také jakékoliv vaše předtiskové úpravy musí tiskárna znát, aby nedošlo k chybám v tisku. Často vše usnadní nejen nátisk, ale i dobrá e-mailová komunikace.

 

Jak “zhruba” flexotisk pracuje? 
Jak už jsem psal flexotisk je technologie tisku z výšky, tedy forma se namáčí do barvy a je přenášena na potiskovaný materiál. Přesněji u flexotisku se přenášecí válec  máchá v zásobníku s barvou, kterou poté přenáší na rastrový válec. Rastrový válec předá jen určité množství barvy – a to podle toho jakou hustotu rastru jeho síť má, na štoček a ten již v tlaku přenáší barvu na potiskovaný materiál. Potiskovaný materiál je natažen přes válce, závaží a topení, které ovlivňují pnutí materiálu a schnutí barvy.

Protože fllexotisk tiskne v tlaku z výšky, tak používá tmavé a tekuté barvy. Ty v tlaku podle typu rastrového válce zesvětlají. Tedy pokud má rastr vysoké číslo (mělká a jemná síť), barva je světlejší a pokud má nižší číslo (hluboká a hrubá síť), barva je tmavší. Flexotisk používá tekuté barvy, doplněné o různou chemii (tvrdidel, odpěňovadel, Uv atp.). které se dořeďují vodou, popřípadě alkoholem. Tyto barvy nemají na otevřeném vzduchu moc dlouhou trvanlivost a to i přesto, že se stále otáčí dokola a promíchávají se mezi válci.

 

Nedostatky při tisku
Výsledek tisku hodně ovlivňuje druh materiálu (křivost a struktura). Špatné materiály mohou prokluzovat, moc nebo málo se napínat, prášit na štočky a hlavně jinak přijímat barvu. Také vytvořený (vygravírovaný) štoček který přenáší barvu na potiskovaný materiál může být křivý nebo šišatý. Dalším problémem je nárůst tiskového bodu. Tiskový bod naroste jak zvýšeným tlakem (při dorovnání nerovnosti štočku, sleevy), tak stárnutím a houstnutím barvy, která začne vyplňovat okraje jemných detailů.

 

Jak tedy připravit data?

Barvy
Flexotisky se dělají často 2, 4, 6 a 8 barevné. Nejčastější jsou právě ty šesti, přesto si před zpracováním zjistěte kolik barev tiskárna zvládne. Aby jste potom nepředávali 8 barev na 6 barevný stroj. Nezapomeňte ale, že při flexotisku se často používá bílá podkladová barva (1-2), která se finančně počítá jako každá další barva. Jelikož jsou barvy (od výrobce) husté a často se dořeďují, bývají problémy s jemnými přechody, jemné odstíny a velké plochy, takže barvy mohou být světlejší nebo tmavší (záleží také na tiskaři) než je váš grafický záměr. Barevnou stálost a věrnost tedy jako u ofsetu tolik nečekejte. Krytí barvy je nejlepší až od 15% (ofset 5%). Škála barev je u flexotisku ale stejná, jako u klasických tiskových strojů. Tedy základní CMYK + Pantone a HKS.

 

Soutisk a trapping
I když flexotisk je na soutisk také přesný stroj, opět jeho kvalitu ovlivňuje jak materiál, tak i kvalita štočku. Pokud je zapotřebí dát válce více do tlaku, potom se po nějakém čase začně stoček plnit barvou v jemných detailech (např. drobné písmo a rastry) a nárůst tiskového bodu razantně vyroste. Pokud mají tedy vaše data bílou podkladovou barvu, začne prosvítat po okrajích. A nebo u křivého materiálu, kde se barvy posunou, bude posun více znát. Doporučuji dělat při soutisku trapping alespoň 0,5 – 0,75bodu ať barvy na sobě sedí. U drobnějších grafik můžete sáhnout až na 0,25 bodu, ale více je vždy lépe. Pokud má jednoduchá grafika bílý podklad, můžete jej zmenšit (např. o soutisk) aby se nemohlo stát, že by barva prosvítala, nebo naopak bílou barvu zvětšit a nechat grafice krásnou bílou konturu.

 

Přechody
Přechody se u flexotisku řeší vytvořením rastru na štočku, ale jen v setinách. Tudíž při šišatém nebo špatně vygravírovaném štočku, kdy se musí dát válce více do tlaku, nemusí být jemný přechod tak dobře znatelný. Proto u flexotisku doporučuji min 25–30% skoky v přechodu barev. Ať je rozdíl stále znát bez ohledu na tlaku a stáří barvy. Proto pozor na drobné grafiky kde by měl být drobný přechod. Zde je ještě možnost skočit na 15%, ale jen vyjímečně!

 

Linky
Že flexotisk trpí na velký nárůst tiskového bodu, neznamená že linka se udělá velice slabá když stejně naroste. Ta linka by se totiž měla dát najet a při silnějším přesunutí do tlaku by se neměla křivit. Zde doporučuji linky od 0,5–0,75bodu.

 

Fonty
Jak už jsem psal výše, nárust tiskového bodu se časem zvyšuje. Barvy houstnou, tvrdnou a začnou se rozlívat i kam nemají. Je jednoduché říct flexotisk umí tisknout i 4bodový font… jenže… Jenže to záleží na kvalitě stroje, štočku, potiskovaném materiálu, stáří barvy, najetých metrech a tiskaři. Tedy příliš mnoho faktorů ovlivňujících kvalitu. A na to se prostě spoléhat nedá a proto zde doporučuji nedělat font menší než 6 bodů (ideálně 8), nedomluvíte-li se s tiskárnou jinak. Jinak se může stát že tisk nebude dvakrát moc čitelný.
Stejně tak i zde u flexotisku platí pravidlo jako pro ofset i síto, fonty nejlépe ve vektoru!

 

Rozlišení
Pokud budete chtít vytisknout na flexotisku nějakou bitmapu, počítejte s tím že 300 dpi jako u tiskárny je naprosto pasé. Flexotiskové rastrové válce se dělají v lpcm, tedy v linkách na cm2 s hrubší mřížkou a to právě díky užitým barvám a technoligii. Takže vytištěné bitmapy jsou hrubší se znatelnou hustotou rastru válce (sítě), což nahrává i faktu že vržené stíny nebo záře nebudou zrovna moc kvalitně (jemně) vytištěny. Takže když použijete bitmapu ve 150 nebo 200 ppi, rozdíl nebude v tisku tak znatelný. Zato bude znatelný na možnostech výběru bitmap a velikosti souboru. Pokud ale budete dělat jednu velkou bitmapu i s (rastrovými) fonty, což nedoporučuji, použijte radši rozlišení kolem 600 ppi. Ať se má CTP na gravírce čeho chytnout 🙂

 

Shrnutí
I když jde flexotisk strašně rychle kupředu, doporučuji dodržovat stará pravidla. Vyhnete se tak zklamání z výsledku. Nejen že každá tiskárna nemusí mít moderní stroj, ale nemusí mít ani šikovného tiskaře nebo kvalitně nastavené CTP.
Proto by vždy mělo u každého tisku platit “pravidlo vzorků”. Máte li možnost nechat si vyrobit za symbolickou cenu vzorek, udělejte to bez váhání. V opačném případě si vyžádejte vzorek tisku nějaké podobné grafiky. Jen tak máte možnost dosáhnout kvalitních výstupů ke spokojenosti zákazníka a dobrému jménu.

 

 

– David Kotulán –




– reklama Google Adsense –


– reklama Sklik –


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *