Rozhovor s fotografem Petrem Tomanem
7.8.2012
Output Factory – Skvělý pomocník pro exportování vícestánkových dokumentů
15.8.2012
Ukázat vše

Fotoseriál Zbyňka Ševčíka – Jak na expozici

mereni expoziceNedávno jsem jel vlakem a přisedli si dva studenti. Povídali si o focení. Jeden z nich, majitel digitální zrcadlovky si stěžoval, co všechno mu ten foťák nechce dělat, jak mu nekreslí a že v manuálu nemůže najít, jak to správně nastavit.

– reklama Google Adsense –


Nechtěl jsem do jejich hovoru zasahovat, ale uvědomil jsem si, kolik lidí je, bylo a možná bude v podobné situaci. Po dohodě s dtpko.cz jsem připravil malý seriál, ve kterém najdete to, co není napsáno v manuálech k fotoaparátům a spoustu užitečných rad z fotografické praxe.

Co je vlastně expozice, a jak ji správně nastavit?
Pro získání technicky kvalitního a následně použitelného snímku je pro fotografa důležitá správná expozice. Jedná se o množství světla, dopadajícího na záznamové médium určité citlivosti, v okamžiku exponování jednoho snímku. Záměrně používám výraz záznamové médium, protože principy dále popsané jsou shodné jak pro digitální, tak analogovou fotografii. Jako první předpoklad správné expozice je, že fotograf zná expoziční pružnost záznamového média, které v daný okamžik používá.


– reklama Seznam Sklik –

 
Co je to expoziční pružnost?
Jedná se o rozsah jasu fotografované scény, které je záznamové médium schopno správně zaznamenat. Někdy bývá tato vlastnost nazývána využitelnou citlivostí a bývá vyjádřena v počtech clonových čísel. Tuto vlastnost záznamového média najdeme většinou v technických listech výrobců filmů, nebo digitálních fotoaparátů. Bývá často graficky vyjádřena jako senzitometrická křivka s vyznačením prahu podexpozice a přeexpozice, tedy bodů, od kterých již na záznamovém médiu nebude použitelný obraz.

V praxi to znamená, že čím větší expoziční pružnost máme k dispozici, tím větší část snímané scény zachytíme. Možná se prozatím tato informace bude zdát složitá a zbytečná, ale v dalších kapitolách si ukážeme, jak je pro praxi důležitá.

Množství světla, které dopadá na záznamové médium, řídíme rychlostí závěrky. Někdo by mohl dodat a clonovým kroužkem. To je sice pravda, ale clona má pro fotografování jiné, důležitější významy než redukovat množství světla procházející objektivem. Blíže si ukážeme v samostatné části věnované objektivům.

Ke správnému určení množství světla dopadajícího na záznamové médium je nutné umět světlo správně změřit. Obor, který se touto činností zabývá, se jmenuje exponometrie. Pokusím se alespoň ve stručnosti popsat základní způsoby měření světla.

 
Nejpřesnější metodou je měření dopadajícího světla  
Provádí se k tomu určenými osvitoměry, které jsou opatřeny rozptylnou destičkou před měřící diodou. Osvitoměr se umístí do fotografované scény tak, že rozptylná destička směřuje k fotoaparátu. Měřící diodu neovlivňují odlesky, barevnost a světlost povrchu jednotlivých prvků fotografované scény a pozadí. Osvitoměry pro tento způsob měření se dají zakoupit ve fotografických prodejnách a jsou k dostání v nejrůznějších variantách od levných, jednoduchých přístrojů až po zařízení, která umí měřit zábleskové světlo. Mají také možnost bodového proměřování scény a další funkce.

 
Druhým způsobem je měření světla odraženého
Princip spočívá v tom, že světlocitlivá dioda, nebo systém světlocitlivých diod předá signál naměřených hodnot do elektroniky expozimetru. Ta je porovná s přednastavenými hodnotami pro optimální expozici a upraví výslednou naměřenou hodnotu tak, aby se tato co nejvíce blížila přednastaveným hodnotám. Tyto bývají většinou v rozsahu pěti clonových čísel s tím, že optimální expozice je uprostřed.

Tento způsob známe z fotoaparátů. Největší nevýhodou tohoto způsobu měření světla je to, že měřící dioda je ovlivňována i povrchovou odrazností, světlostí jednotlivých prvků, pozadí a celkovou tonální a světelnou náladou fotografované scény. Stává se tak, že pokud fotografujeme velké sněhové pláně a je trochu mlha, tak výsledné snímky jsou šedivé, stejně tak, jako když fotografujeme tmavá lesní zákoutí. To je dáno posunem expozice blíže ke středu senzitometrické křivky a snímky se světlými motivy jsou tak podexponované a naopak snímky v tmavé tonalitě přeexponované.

 
Dnešní fotoaparáty jsou vybaveny takzvanou expoziční automatikou
Fotoaparátu určuje poměr clonového čísla a času při určité citlivosti záznamového média. Také většinou nabízí tři základní způsoby měření.

  • multisegmentové měření, kdy je světlo fotografované scény měřeno určitým množstvím světlocitlivých diod různě rozmístěných v zorném poli hledáčku. Každá z diod proměřuje určitou část fotografované scény. Elektronika měřícího systému analyzuje jednotlivé naměřené hodnoty a na základě svého nastavení vypočte optimální expoziční hodnoty. Tento způsob měření by měl být použitelný pro standartní fotografické situace.
  • měření se zvýhodněným středem, na rozdíl od muntisegmentového, používá jednu světlocitlivou diodu umístěnou ve středu obrazového pole, která vykrývá celý středový prostor a její citlivost směrem k okrajům obrazového pole rovnoměrně slábne. Tento způsob měření je vhodný pro situace, kdy chceme mít relativně přesně exponovanou určitou část fotografické scény.
  • posledním a velmi důležitým způsobem měření světla, který nám fotoaparáty nabízí je měření bodové. Princip vychází z měření se zvýhodněným středem, jen světlocitlivá dioda má malý průměr a její měřící pole je ostře ohraničeno a bývá zvýrazněno na matnici fotoaparátu. Původní záměr konstruktérů fotoaparátů možná byl, aby si fotograf mohl přesně změřit určitý malý segment fotografované scény, na jehož přesné expozici mu záleželo. To je samozřejmě možné. Jenže pro fotografa je mnohem důležitější, že díky této funkci může použít měření fotografované scény s pomůckou a hlavně si proměřit rozsah jasů fotografované scény a zjistit tak, jestli se vejde do pole expoziční pružnosti záznamového média.

 
Co je měření expozice s pomůckou?
V obchodech s fotografickou technikou lze zakoupit takzvanou šedou tabulku. Jedná se o papírový, nebo plastový obdélník, který je obarven na 50% černou barvou (nazvané též střední šedou) a jeho povrchová úprava má střední odraznost světelných paprsků. Jak jsem již uvedl, expozimetry pro měření odraženého světla, jsou konstruovány tak, že porovnávají výsledek s přednastavenými hodnotami a naměřený výsledek posunují do středu přednastavených hodnot. Umístíme tuto tabulku do fotografované scény, aby byla kolmo k objektivu fotoaparátu a zaměříme na ni přístroj tak, že pole pro bodové měření zabírá jen tabulku. Naměřené hodnoty budou správné a přesné, protože expozimetr neovlivní tonalita objektů fotografované scény. Jelikož je nastaven právě na hodnotu střední šedé, tak neprovede žádné nežádoucí korekce a fotograf tak získá přesnou expozici fotografované scény.

K problematice proměřování fotografované scény a řešením problémů s nedostatečnou expoziční pružností tedy neschopností záznamového média korektně zobrazit snímaný motiv, se vrátím v některé z dalších kapitol. Je to téma široké a v mnoha oborech fotografické práce vyžaduje specifické postupy.

Další kapitolu chci věnovat objektivům, jejich příslušenstvím a návodu, jak si v domácích podmínkách otestovat svoji fototechniku.

 

-Bc. Zbyněk Ševčík-

 

 

 




– reklama Google Adsense –


– reklama Sklik –


3 Comments

  1. Fanda napsal:

    Osvitoměr, pokud se jedná o expozimetr tak by mě zajímalo, kde autor vzal to označení osvitoměr. Pokud se o expozimetr nejedná, tak by mě zase zajímalo, co tím osvitoměrem autor myslel?

    • Profile photo of Myš Myš napsal:

      Je to totéž!
      expozimetr, osvitoměr – měřicí přístroj, podle kterého se stanoví správné expoziční hodnoty (clonové číslo a doba osvitu). stačí googlit 😉

  2. Profile photo of Zbyněk Zbyněk napsal:

    Ano je to tak. Pokud by nebylo ještě něco jasné, klidně se ptejte, případně napište dotaz do fotoporadny. Pokud budu vědět, rád poradím.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *