Indesign – Jak vytvořit Polaroid snímek jako efekt pro fotografie
12.6.2016
Design – SuAmi jsou dokonalé miniatury háčkovaných zvířátek a postaviček
10.7.2016
Ukázat vše

Fotografování pohybujících se objektů

Fotografie je převážně vnímána jako záznam statického obrazu. Zachycení pohybu však patří k důležitým výrazovým a kompozičním prvkům. Všeobecně se zachycení pohybu nazývá pohybová neostrost.

Po delší době jsme na serveru dtpko.cz obnovili fotografický seriál se Zbyňkem Ševčíkem. Jsme rádi, že Zbyněk pro nás začal opět psát a můžeme se zde těšit na sérii článků se zajímavými postupy a technikami. Dnes na téma fotografování pohybujících se objektů.

– reklama Google Adsense –


Pohyb, ve smyslu směru pohybujícího se objektu můžeme rozdělit do dvou skupin podle směru pohybu vůči rovině záznamového média.

1. Objekt se pohybuje rovnoběžně s rovinou záznamového média.
2. Objekt se pohybuje kolmo s rovinou záznamového média.

 


– reklama Seznam Sklik –

V praxi se však nejčastěji setkáme s kombinací obou směrů.

Z technického pohledu je práce s pohybovou neostrostí velmi specifická. V podstatě ji můžeme rozdělit do čtyř základních oblastí.

 

Základní rozdělení fotografování pohybu


1. Fotoaparát umístíme na pevné stanoviště a snímáme nepřetržitý pohyb.

2. Sekvenční snímání pohybu.
3. Fotoaparát umístíme na pevné stanoviště a pohybující se objekt exponujeme v určitém okamžiku jeho pohybu.
4. Fotoaparátem sledujeme pohybující se objekt po celou dobu expozice.

Z výrazového hlediska můžeme pohyb zachytit jako sekvenci jednotlivých snímků, sekvenci dílčích snímků ve stejném záběru nebo jako kontinuální pohybovou stopu. Pro práci s pohybem je rozhodující veličinou délka expozice ve vztahu k rychlosti a vzdálenosti pohybujícího se objektu. Pokud je rychlost závěrky vyšší než rychlost pohybujícího se objektu tak dojde k takzvanému zmrazení objektu v určitém okamžiku jeho pohybu. V opačném případě se bude pohybující objektiv jevit jako stopa, táhnoucí se ve směru pohybu objektu. Čím bude čas závěrky delší, tím bude i stopa objektu delší.

Podívejme se tedy na jednotlivé situace podrobněji.

 

Fotografování objektů s nepřetržitým pohybem

Nejprve se pokusím charakterizovat, co je to nepřetržitý pohyb. V praxi to znamená, že určitý prvek, nebo skupina prvků fotografované scény jsou v neustálém pohybu. Kompozičně většinou stavíme tyto pohybující se obrazové prvky do nějakého vztahu s obrazovými prvky statickými a vytváříme tak dynamičtější kompozice.

Typickým příkladem může být proud vody v řece, vodopád, koruny stromů pohybující se ve větru a podobně. Podívejme se podrobněji na případ vodopádu. Vzhledem k tomu, že voda teče stále a ve stejném místě, tak můžeme pracovat v klidu a odzkoušet několik možností, jak toto téma zpracovat.

Základem je kvalitní, pevný stativ, který nám zaručí ostré zobrazení statických prvků obrazu a neutrálně šedé filtry, které nám umožní snížit množství světla a prodloužit tak expozici za zachování citlivosti záznamového média a optimální clony použitého objektivu (popsáno v jednom ze starších článků).

vodopád s dlouhým časem - voda se jeví jako jednolitá plocha

vodopád s dlouhým časem – voda se jeví jako jednolitá plocha

Měření je vhodné provést metodou měření dopadajícího světla, tedy externím expozimetrem. Voda, ať již statická, jako je například hladina rybníka, nebo tekoucí vytváří na své hladině světelné reflexy. Ty zásadním způsobem ovlivňují expoziční hodnoty, naměřené metodou světla odraženého, tedy světla měřeného z fotoaparátu. Pokud expozimetrem nedisponujeme, tak expozici doladíme pomocí zkušebního snímku se zobrazením histogramu.

 

Nyní můžeme přejít k vlastnímu fotografování

Sice máme představu, jak by měl konečný snímek vypadat, ale protože neznáme rychlost proudu vody, tak vytvoříme řadu snímků s odstupňovanou délkou expozice. Čím bude expozice delší, tím se bude více projevovat pohybová neostrost tekoucí vody. Její přirozená struktura se bude snižovat. Budou mizet odlesky a při extrémně dlouhém čase se změní v souvislou plochu.

Máme v podstatě dvě možnosti. Asi každého by napadlo postupně zvětšovat clonu a prodlužovat čas. Ale tenhle postup má dvě úskalí. Jednak se budou měnit optické vlastnosti objektivu, ale podstatnější věc je, že se bude měnit hloubka ostrosti a tím pádem i kompozice snímku. Proto je lepší použít neutrálně šedé filtry. Tyto filtry jsou nezbytné ve všech situacích, kdy potřebujeme prodloužit expoziční čas při zachování citlivosti a clonového čísla. Vyrábí se v hodnotách po jednom clonovém čísle. Jednička sníží množství světla o jedno clonové číslo, to znamená, že pokud máme změřeno, že bez filtru nám vychází expozice například clona osm čas šedesátina tak s použitím filtru s hodnotou jedna to bude při stejné cloně třicetina u dvojky patnáctina a tak dále. Tyto filtry můžeme využít i v případě, když potřebujeme snížit clonové číslo při zachování času závěrky. Filtry lze vzájemně kombinovat. Já si vystačím s hodnotami jedna, dva a čtyři.

Pokud se někdo rozhodne k nákupu těchto filtrů tak doporučuji raději filtry od nějakého renomovaného výrobce s kvalitní antireflexivní úpravou.
Další možností jak zachytit pohyb je sekvenční snímání. Pohybující se objekt zachytíme po jednotlivých částech v určitých časových úsecích. Můžeme postupovat dvěma způsoby. Buďto vytvoříme řadu snímků, nebo pokud nám to technika umožní, můžeme jednotlivé fáze naexponovat do jednoho záběru.

sekvenční snímání po jednotlivých snímcích v jednom záběru

sekvenční snímání po jednotlivých snímcích v jednom záběru

Pokud budeme tvořit řadu snímků tak je to vcelku jednoduché. Jediným omezením pro nás bude použití co nejkratšího expozičního času. Lze si pomoct odcloněním objektivu, ale tady se můžeme dostat do problému s kresebnými vlastnostmi konkrétního objektivu a také se značně sníží hloubka ostrosti. Proto je lepší zvýšit o něco citlivost.

 

sekvencni snimani po jednotlivych snimcich

sekvenční snímání po jednotlivých snímcích – řada snímků

Při snímání fází pohybu do jednoho snímku metodou multiexpozice musíme vzít v úvahu, že počet dílčích expozicí musí dát v součtu hodnot konkrétní expoziční čas. Například pokud bude výsledný čas jedna vteřina a budeme chtít čtyři dílčí expozice tak každá z nich bude čtvrt vteřiny. To je jen příklad aby se to dobře pochopilo. Samozřejmě můžou být jednotlivé dílčí expozice různě dlouhé a může jich být různý počet, ale ve výsledném součtu nám to musí vždy dát celkově naměřenou expoziční hodnotu.

 

A aby to nebylo tak jednoduché

Vzhledem k tomu, že pohybující se objekt takto rozfázujeme, tak bude ve všech dílčích snímcích vůči pozadí podexponovaný a bude se jevit jako průhledný. Máme tedy ještě jednu možnost, jak si trochu s touto technikou pohrát. A je to blesk. Můžeme přisvítit bleskem kteroukoliv z dílčích expozicí a objektu tak dát správnou expoziční hodnotu. Ve většině případů se toto používá při posledním snímku. Pokud chceme tento efekt použít, tak si musíme uvědomit, že světlo blesku nám nesmí ovlivnit jinou část exponované scény, protože by se logicky dostala do oblasti přeexpozice. Proto bývá často nutné použít různá stínítka a podobné věci, aby světlo dopadlo jen tam, kam má.

 

synchronizace-blesku-s-první-a-druhou-lamelou-závěrky

synchronizace blesku s první a druhou lamelou závěrky

Když už jsme u toho blesku, tak existuje další způsob záznamu pohybu a to záblesk při dlouhém expozičním čase. Pravděpodobně většina čtenářů zná, ale pro jistotu uvedu. Dnes většina fotoaparátů umožňuje synchronizaci blesku buďto s první, nebo s druhou lamelou závěrky. V praxi to znamená, že se blesk odpálí buďto těsně po otevření, nebo těsně před zavřením závěrky. Takovým příkladem, na kterém bych to ukázal je kapající kohoutek. Budeme tedy chtít vyfotit padající kapku. Nastavíme nějaký delší čas, zapneme blesk a čekáme, než to kapne. Pokud budeme mít nastavenou synchronizaci s první lamelou, tedy při otevření závěrky, bude kapka exponovaná nejprve bleskovým světlem, tak že bude zmrazená v začátku expozice a dále vytvoří světelnou stopu. Pokud uděláme stejný snímek ale se synchronizací na druhou lamelu tak bude nejprve světelná stopa a na jejím konci zmrazená kapka. Délku světelné stopy v obou případech ovlivňujeme délkou expozice.

Další možností jak vyjádřit pohyb je sledování pohybujícího se objektu objektivem v průběhu expozice. Tímto postupem získáme ostrý objekt a jeho okolí bude rozostřené pohybovou neostrostí. Pro tento postup je vhodnější použít fotoaparát s průhledovým hledáčkem. U zrcadlovky se při expozici sklopí zrcátko, tak že bychom v hledáčku nic neviděli. Zaostříme na fotografovaný objekt a po celou dobu expozice ho sledujeme a snažíme se ho udržet v hledáčku ve stejné pozici.

 

Existují ještě některé specifické postupy pro záznam obrazu

Zařízení, která se pro ně používají, jsou finančně hodně náročná. Nepředpokládám, že by někdo z čtenářů do nich investoval, ale pro zajímavost je uvedu.

Pro fotografování objektů pohybujících se velkou rychlostí, kdy fotograf není schopen zachytit objekt v požadovaném místě se používají takzvané světelné závory. Jedné se o ateliérovou práci. Je to zařízení, které pracuje na principu IR záření. Skládá se z vysílače a přijímače. Fotografování probíhá tak, že se v ateliéru zhasne, fotoaparát se nastaví na nekonečný čas. V okamžiku, kdy objekt přeruší paprsek tak přijímač sepne připravený blesk a proběhne expozice.

Další specialitou jsou stroboskopická záblesková světla. Mají nastavitelnou prodlevu mezi jednotlivými záblesky, intenzitu a počet záblesků. Jedná se o určitý způsob sekvenčního snímání.

Snažil jsem se popsat základní postupy při fotografickém ztvárnění pohybu. Ve své době byl tento obor mezi fotografy velmi populární. Nebylo téměř výstavy, kde by se něco nehýbalo a někteří fotografové se na tento obor vyloženě specializovali. Dnes je tento obor, myslím si neprávem opomíjený.  Občas je vidět nějaký ten vodopád, nebo řeka, ale spíše v kontextu krajiny ne jako systematická práce s pohybem. Je to škoda. Fotografie pohybu jsou velice efektní a kreativní.

 

Závěrem několik technických poznámek.

1. V případě že fotíme pohyb tak je nutné vypnout stabilizátor objektivu.

2. Bytelný těžký stativ je nezbytnost. Musíme si uvědomit, že pracujeme s dlouhými časy, případně skládáme snímek z dílčích expozic. Proto musí být fotoaparát pevně zafixován. Pokud máme k dispozici jen nějaký lehký karbonový stativ Tak pod jeho středovou tyč uvážeme nákupní tašku, nebo nějaký pytlík a naplníme ho kamením, nebo dlažebními kostkami a takto ho zatížíme. Stabilita stativu se tak výrazně zlepší. Jen se nám nesmí ta zátěž v průběhu expozice rozhoupat.

3. Jestli se rozhodneme k nákupu šedých filtrů a vlastně jakýchkoliv filtrů tak v profi provedení s kvalitními SMC vrstvami. Sebelepší objektiv nám bude k ničemu, když ho zasklíme podprůměrným filtrem.

4. V průběhu expozice neměníme expoziční hodnoty, nezumujem a nepřeostřujem.

5. O kvalitně naměřených expozičních hodnotách snad nemusím ani psát.

 

S přáním hezkého dne a dobrého světla

Bc. Zbyněk Ševčík

 

 




– reklama Google Adsense –

– reklama Sklik –


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *