Photoshop – Snadné vytvoření efektu slunečního světla
12.7.2016
Photoshop – Snadné vytvoření efektu světla v interiéru
28.8.2016
Photoshop – Snadné vytvoření efektu slunečního světla
12.7.2016
Photoshop – Snadné vytvoření efektu světla v interiéru
28.8.2016
Ukázat vše

Fotografické zátiší 1. díl

Tomuto tématu bych se chtěl věnovat trochu hlouběji. Jednak autorovi tento obor fotografie přináší mnohem větší tvůrčí svobodu a také proto, že je základem pro reklamní fotografie ve stylu table top.

 

Předem tohoto článku chci upozornit, že na těchto stránkách najdete také snadné úpravy fotografií, různé efekty, retuše a jiné triky pro Adobe Photoshop a najdete je zde.

Zátiší je sestava obrazových prvků při nějakém osvětlení. Lze je rozdělit do dvou druhů, a to na zátiší nalezené a zátiší aranžované. Jako v každém oboru můžeme pracovat černobíle, nebo barevně. Fotograf musí vědět, jak bude konečný snímek vypadat, protože oba způsoby mají rozdílné kompoziční a technické postupy. Zatím co v černobílém provedení pracujeme s kontrastem odstínů šedi, tak v barevném pojetí využíváme akcentu určité barvy. Tyto techniky můžeme kombinovat postupem, kterému se říká lokální tónování. Jedná se o to, že vyjmeme určitý prvek, nebo část obrazu a obarvíme ho. Dříve se to dělalo barvičkami na hotovém obrazu a bylo to dosti pracné, dnes to jde velmi snadno i v grafických editorech.

 

Jako ukázku jsem použil fotografie jednoho z nejvýznamnějších autorů 20. století Josefa Sudka.


– Stáhněte si kompletní tutoriály kanálu dtpko.cz bez reklam –

nalezene-zatisi

ZÁTIŠÍ NALEZENÉ – Povšimněte si, jak autor rozděluje prostor před oknem a za oknem. Mokré sklo svojí strukturou, ve které se obraz za oknem láme, dává tomuto prostoru až surrealistický vzhled. S čistě prokreslenou vázičkou na okně tak dávají fotce dynamický náboj. Je tu krásně vidět oddělení obou prostorů.

 

Obrazový prvek je každý předmět, který bude na snímku. Tomu, jak jsou tyto prvky v obraze uspořádány, říkáme kompozice, nebo také skladba obrazu. Jednotlivé prvky obrazu mají ve výsledné kompozici vůči sobě nějaký vztah. Důležité je také umístění jednotlivých prvků v ploše snímku. Důležitou úlohu má také povrch jednotlivých obrazových prvků. Může být hodně porézní s hrubou strukturou, nebo naopak hladký, matný, nebo lesklý. Velmi důležitým kompozičním prvkem je stín obrazového prvku. Díky stínům můžeme vytvářet až abstraktní kompozice.

aranzovane-zatisi

ZÁTIŠÍ ARANŽOVANÉ – Krásný příklad, kdy autor využívá v kompozici struktury a tonality jednotlivých prvků obrazu. Použitý způsob osvětlení .

 

Může se jednat o kompozici harmonickou, kdy bývá hlavní obrazový prvek umístěn ve zlatém řezu a ostatní obrazové prvky jsou s ním obsahově a rozmístěním v ploše obrazu v harmonickém vztahu. Takováto kompozice působí klidným dojmem.

Můžeme mít i kompozici opačnou, kdy obrazové prvky mají obsahově konfrontační charakter a jejich rozmístění v ploše obrazu, tedy kompozice je vedena diagonálně. Takové snímky působí dynamicky a někdy až agresivně.

reklamni-zatisi

ZÁTIŠÍ REKLAMNÍ – Všimněte si, jak autor využívá uspořádání jednotlivých obrazových prvků a jejich opakování. Diagonální řady jsou postaveny do protikladu s řadami lineárními a některé prvky jsou uspořádány do geometrických obrazců.

 

Co budeme k práci potřebovat?

Samozřejmostí je opět perfektní znalost techniky, se kterou pracujeme a dobrá znalost ekonometrie. Pevný stativ, šedý, přechodový a polarizační filtr, nějaký světelný zdroj, odrazné a užírací desky.

Nejprve se budeme věnovat zátiší nalezenému. V případě tohoto druhu zátiší je námi fotografovaná scéna větším či menším výsekem reálného prostředí při určitém osvětlení. Může se jednat třeba o vázičku na okně, nebo části interiéru s nějakou dominantou, případně o nějaké industriální věci jako jsou výrobní haly s pozůstatky technologií a podobně. Zátiší ale není jen otázkou interiérovou. Může se jednat i o snímek míchačky o kterou je opřená lopata a vedle stojí nedopité pivo, složené zboží u obchodu, autovrakoviště a tak dále.

Při tvorbě tohoto typu zátiší si musíme uvědomit, že se pro diváka jedná o velmi emotivní záležitost. Skladebné prvky obrazu jsou dílem člověka a divák se s mnohými setkal. Vyvolávají tak v něm nějaké vzpomínky na určité místo nebo na určitou situaci. Co by fotografové, máme ještě jeden výrazový prostředek, jak ovlivnit vnímání diváka a tím je světlo. To z pocitového hlediska dotváří celkové vyznění snímku. Od sentimentálního šerosvitu až po expresivní směrové nasvícení fotografované scény.

Nabízí se otázka, jestli můžeme u nalezeného zátiší použít nějaký způsob přisvícení fotografované scény. Názory se na tuto problematiku různí. Můj názor je, že v případě, kdy je expoziční rozsah snímané scény natolik velký, že by ho použité záznamové médium nezvládlo a jinými prostředky to nejde, tak ano. Ovšem musíme postupovat velice opatrně, abychom zachovali stávající světelnou atmosféru. Protože se většinou jedná o vyjasnění stinných partií tak si vystačíme s vhodně umístěnými odraznými deskami.

Stejně tak, je diskutované téma, jestli je možné manipulovat s jednotlivými prvky scény. Na tohle je opravdu těžká odpověď. Divákovi předkládáme hotový obraz. Neinformujeme ho o tom, jak vznikl. Tohle je opravdu na úsudku každého autora.

Zátiší nalezené se zpravidla fotografuje černobíle. Ne snad kvůli tomu, že by to bylo nějaké klišé, ale proto, že barevnost jednotlivých skladebných prvků obrazu neodpovídá našim kompozičním záměrům a také barevné spektrum stávajícího světla může být problematické. Pokud však najdeme zátiší, jehož skladebné prvky mají barevnost, která vyhovuje našim záměrům a kvalita osvětlení odpovídá našim požadavkům, můžeme takové zátiší fotografovat i barevně.

Nyní pojďme k vlastnímu technickému zpracování

Zátiší je statické povahy a tak lze předpokládat, že fotograf vynaloží maximální úsilí a čas pro jeho kvalitní technické zpracování. Výše jsem uvedl několik příkladů, tak se je nyní pokusím popsat po stránce technické.

Vázička na okně místnosti, která je osvětlená nějakým lustrem, žárovkou u stropu nebo něčím jiným. Předně upozorňuji, že za oknem většinou něco je. Zahrada, les, ulice… Expoziční hodnoty musíme přizpůsobit tak, aby prostředí za oknem bylo vidět i na fotografii. V místnosti máme nějakou světelnou atmosféru, kterou chceme zachytit. Musíme tedy čekat, až se venkovní intenzita osvětlení srovná s hladinou osvětlení v místnosti. Pro měření světla v místnosti použijeme měření světla dopadajícího, případně měření světla odraženého s pomůckou – vysvětleno v jednom ze starších článků.

 

nakres

Pohled na snímanou scénu z půdorysu.

 

V tomto případě, kdy fotíme v podstatě plochu, můžeme použít clonové číslo, při kterém má námi použitý objektiv nejlepší kresebné vlastnosti. Už z toho důvodu, že tabulky skla, přes které dopadá světlo, obraz před oknem opticky deformují.

Poněkud problematičtější může být správné určení expoziční hodnoty prostředí za oknem. Máme k dispozici několik možností. Můžeme na okno připevnit opálovou polopropustnou destičku a tu bodově proměřujeme. Je to obdoba měření světla odraženého s pomůckou. Nebo si můžeme v prostředí za oknem zvolit pomyslný středně šedý bod a měřit ten. Tento postup vyžaduje dost zkušeností. Asi nejjednodušší způsob je ze stanoviště, ze kterého budeme exponovat upravit ohnisko objektivu tak, aby zabíral jen okno a použít zónové měření z fotoaparátu. Tato metoda ale není naprosto přesná. Proto doporučuji udělat jednu expozici v okamžiku kdy je intenzita světla za oknem o jeden expoziční stupeň vyšší, druhou s naměřenou hodnotou a třetí kdy je intenzita světla za oknem o jeden expoziční stupeň nižší.

Trošku problematické může být vázička. V závislosti směru světla a jeho intenzity prostoru za oknem se může stát, že vázička začne ztrácet svůj tvar a charakteristický povrch materiálu, například skla, kameniny atd… Tady si můžeme pomoci odraznou destičkou přiměřené velikosti, nasměrované na vázičku. Světlo, dopadající z okna se v ní odrazí a zdůrazní povrch vázičky.

Někoho by mohlo napadnout, jestli by se takový snímek dal udělat i v případě, že jediným zdrojem světla je to, co dopadá oknem. Samozřejmě dal. Jen ne technikou, kterou jsem popsal výše. S úbytkem světla za oknem bude přirozeně ubývat světlo v místnosti, tak že za chvíli by jsme byli po tmě. Budeme k tomu potřebovat opravdu velké odrazné desky. Jako základní expoziční hodnotu budeme brát správně naexponovaný prostor za oknem. Náklonem a umístěním odrazných desek se pokusíme odrazit světlo do místa snímané scény tak, aby se expoziční hodnota stinných partií snímané scény dostala alespoň o půl ale raději o jedno clonové číslo nad práh pod expozice při daných expozičních hodnotách. Jinak řečeno, aby tam bylo ještě něco vidět. Pokud by to ani tak nešlo, tak nám nezbývá, než do desek mírně posvítit.

Ještě se můžete těšit na další dva díly fotografického zátiší, kde si probereme postupy pro ostatní zde uvedené fotografie a mnoho dalšího.

S přáním dobrého světla

Zbyněk Ševčík



– Youtube kanál dtpko.cz – Tutoriály v češtině pro Adobe Photoshop –
Na Youtube kanálu dtpko.cz aktuálně 8870 odběratelů sleduje české tutoriály pro Adobe Photoshop. Přidáte se?
UKÁZAT





Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

0
    0
    dtpko.cz – Košík
    Košík je prázdnýNávrat do obchodu