Fotografická praxe Zbyňka Ševčíka – Jak na Focení interiéru
16.11.2012
Fotografická praxe Zbyňka Ševčíka – Jak na focení skleněných objektů 2
17.12.2012
Ukázat vše

Fotografická praxe Zbyňka Ševčíka – Jak na focení skleněných objektů 1

Fotografování skla se zdá pro mnohé velmi složitá fotografická disciplína. Přístupů k této problematice je tolik, kolik je fotografů, kteří se tomuto oboru věnují. Prozatím se nebudu zabývat nějakými složitě aranžovanými snímky.

 

– reklama Google Adsense –


V dnešmí praxi se pokusím ukázat, jak lze s minimem technických prostředků udělat celkem přijatelné fotografie. Sklo jako materiál, má pro fotografa několik důležitých vlastností. Snad tou nejdůležitější je to, že je většinou průhledné, nebo alespoň částečně. 

Tato vlastnost nám říká, že vše co bude za objektem, bude přes něj vidět. Proč zmiňuji na první pohled banální skutečnost. V současnosti je rozšířený takový způsob práce, kdy se objekty nafotí na neutrálním pozadí, potom se vyříznou a vsadí do pozadí jiného. U průhledného skla je tento postup značně omezený.

Pokud pominu skleněné objekty s matnou povrchovou úpravou bývá sklo většinou hodně lesklé, tak že na ně není možné přímo svítit. Další problematickou vlastností je to že sklo do sebe „ nabírá“ odraz svého okolí. Pro praxi důležitou vlastností je fakt, že sklo nabírá případné světlo z nasvícení objektu a rozvádí je v celém objemu fotografovaného objektu.


– reklama Seznam Sklik –

Při fotografování s těmito vlastnostmi materiálu musíme počítat a pokusit se jich využít ke svému prospěchu. Pro eliminaci některých nežádoucích vlastností skla dodávají někteří výrobci na trh různé světelné stany a podobná zařízení. Ale i s jejich použitím nejsou výsledky vždy optimální a mnohdy práce s nimi je poněkud obtížná. 

Na několika příkladech se pokusím ukázat možnosti jak zvládnout co nejjednodušším způsobem různá zadání, které jsem realizoval.

 

svetelny stan

Při použití tohoto stanu můžeme při fotografování různých předmětů získat ideálně rozptýlené světlo.

 

Zadání a použitá technika
Zadání znělo nafotit 2 vázy se skleničkami na přechodovém pozadí s rovnoměrným nasvětlením. Jak se při tomto zadání postupovalo? 
Tento snímek jsem fotografoval v ateliéru. K osvětlení byly použity dvě halogenové lampy neznámého původu, které měly možnost plynulé regulace výkonu, odrazné a vykrývací desky a měřeno bylo expozimetrem Polaris. Snímal jsem kamerou Cambo s rollkazetou 6 x 9 cm, objektiv f 150 mm, film Kodak EPP 100, při fotografování byl použit konverzní filtr pro správné barevné podání snímku.

 

Důležité je připravit si místo na focení
Ideální je prostor, který se dá zatemnit. Budeme využívat schopnost skla nabírat a vést světlo a pro vizuální kontrolu kompozice je to pro nás důležité. Dále budeme potřebovat dva podstavce, přes které položíme skleněnou desku, na kterou později postavíme snímaný předmět. Vytvoříme si tak stůl s průhlednou stolní deskou. Pro eliminaci odrazů okolního prostředí do fotografovaného objektu a pro zdůraznění jeho obrysů použijeme odstiňovací desky. I tyto lze zakoupit ve fotografických prodejnách. Ale bohatě postačí polistirenová tabule, z jedné strany potažená černým papírem. 
Za takto připravený stůl postavíme bílou desku, kterou budeme používat jako pozadí. 

Pokusíme se využít průhlednosti skla a jeho schopnosti vést světlo pro nafocení. Pro tento způsob práce jsou vhodné skleněné objekty, které neobsahují neprůhledné prvky, jako jsou třeba etikety na lahvích a podobně. Princip spočívá v tom, že nasvítíme požadovaným způsobem pozadí za objektem, v kombinaci s podsvícením objektu přes skleněnou stolní desku. Pokud by na objektu  byla nějaká neprůhledná část, třeba etiketa na lahvi, zlacení atd. nebylo by toto tímto způsobem snímání korektně zobrazeno. Této problematice se budu věnovat později.

 

Pro práci budeme potřebovat dva světelné zdroje a ruční expozimetr
Světelné zdroje musí mít stejnou teplotu chromatičnosti, aby nedocházelo k nežádoucím barevným posunům výsledného snímku. Jako hlavní světelný zdroj použijeme světlo, kterým nasvítíme pozadí za objektem. Tvar světelné stopy upravíme pomocí stínidel. Kdo vlastní studiová světla tak má různá stínidla v příslušenství. Pokud budeme používat jako světelné zdroje to co zrovna doma najdeme, můžeme si pomoci výrobou stínidel vlastních. Stačí k tomu většinou nějaký karton, lepidlo a nůžky.

Jako místo pro umístění hlavního světelného zdroje se mě nejlépe osvědčil prostor vzdálený cca ½ – 1 metr za zadní hranou stolu ve výšce zhruba odpovídající ½ výšky stolu. Prostor mezi stolem a hlavním světelným zdrojem je vhodné vykrýt, třeba kusem nějakého kartonu, aby se odražené světlo od pozadí nevracelo pod stolem  směrem k fotoaparátu a nezhoršovalo kresebné vlastnosti objektivu, případně neovlivňovalo výsledek měření expozice. Také by mohlo dojít k tomu, že by se přez průhlednou stolovou desku dostalo do objektu a nežádoucím způsobem by ovlivnilo možnost práce se spodním světlem.

 

Pro nasvícení pozadí jsem použil štěrbinovou klapku
A to klapku v kombinaci s odraznou deskou, nakloněnou tak aby světelná stopa vytvořila na pozadí plynulý přechod. Občas se stává, že přechod bývá příliš strmý, nebo nerovnoměrný. V takovém případě stačí pozadí mírně naklánět dozadu a tyto nerovnoměrnosti tak můžeme snadno regulovat.

Na takto připraveném pozadí vybereme tu část, která vyhovuje svojí tonalitou našim potřebám. Upravíme podle toho výšku podstavců pod skleněnou deskou a umístíme na stůl objekt, který budeme fotografovat.

Než začneme s postupným doměřováním expozice a konečným světelným doladěním snímku tak umístíme fotoaparát na stativ a provedeme kompozici. To proto, abychom měli neustálou kontrolu nad tím, jak bude vypadat finální snímek, protože reálný pohled okem na fotografovanou scénu, se bude poněkud lišit, od zabíraného úseku, který bude snímán.

Po té, si určíme, která část pozadí pro nás bude mít hodnotu středně šedé tonality a změříme v tom místě expozici. Následně si rozdělíme pozadí od tohoto bodu na několik částí a proměřením zjistíme, jestli se námi snímaná část pozadí nachází v poli expoziční pružnosti záznamového média, které používáme. Pokud bychom se dostali v krajních bodech do oblasti podexpozice nebo přeexpozice, bude nutné přenastavit hlavní světelný zdroj a to buďto úpravou směru svícení, nastavením stínítek nebo náklonem pozadí. Po dokončení tohoto nastavení ještě jednou přeměříme hodnotu střední šedé a tuto nastavíme na fotoaparátu. Bude pro nás výchozí expoziční hodnotou, ke které budeme následně dopočítávat intenzitu nasvícení samotného objektu. 

Nemusím snad dodávat, že měření provedeme pomocí bodového měření s pomůckou nebo měřením dopadajícího světla. Clonu objektivu nastavíme na hodnotu optimálních kresebných vlastností. Protože víme, že tato hodnota se pohybuje většinou mezi clonovým číslem 8 a 11 tak hloubka ostrosti bude pro řešení takových to úkolů naprosto dostačující, někdy i zbytečně velká. K této hodnotě doměříme rychlost závěrky.

 

foceni skla

Výsledná fotografie tohoto tutoriálu vypadala nějak takto. Omlouvám se, ale nepodařilo se mi najít hiress.


Pod stůl umístíme světelný zdroj a podsvítíme snímaný objekt

Pro naše účely bude nejvhodnější zdroj, který umožňuje regulaci výkonu. Pokud nemáme takový k dispozici, můžeme si pomoci sadou žárovek různého výkonu, matovanými skly, které vkládáme před zdroj a snižujeme tak intenzitu světla a podobně. Zdroj odstíníme tak, aby nám jeho světlo neovlivňovalo nasvícení pozadí a dopadalo jen pod snímaný objekt.

Tvar světelné stopy, který použijeme, nám bude určovat světelnou náladu objektu. Měl by proto odpovídat způsobu nasvícení pozadí. Protože v tomto případě bylo požadováno rovnoměrné nasvícení, použil jsem opět štěrbinovou klapku v kombinaci s difuzorem pro rovnoměrné nasvícení. Jako difuzor byla použita tabulka matného skla.

Postupně začneme podsvěcovat snímaný objekt. Čeho vlastně podsvícením docílíme. Jak už jsem uvedl, sklo světlo rozvádí do celého objektu. Pokud bychom vázy nepodsvítili a spolehali se jen na jejich nasvícení odraženým světlem od pozadí, byly by barvy stopek skleniček mdlé a vrchy kalichů sklenek by splynuly s pozadím. Jednalo by se v podstatě o siluetu objektů. Nasvícením spodním světelným zdrojem, dostaneme světlo do objektů, které se v nich rozleje. Důsledkem je zjasnění fotografovaných objektů, v tomto případě k vykreslení kontur kalichů sklenek a správnému barevnému podání stopek sklenek.

 

Ladíme světla na dvou místech
Musíme si ale uvědomit, že jsme vytvořili dva světelné prostory, které nyní budeme muset nějak spojit ve výsledný snímek. 
Kontrolou v hledáčku doladíme intenzitu spodního světla do hodnoty, kdy se nám zdá, že intenzita spodního světla vyhovuje našim představám o konečné podobě snímku. Následně doměříme světlo objektu, který fotografujeme. Tím, že jsme objekt rozzářili spodním světlem, musíme postupovat tak, jako bychom měřili světelný zdroj. Neměříme tedy světlo, které na objekt dopadá, ale světlo, které objekt vyzařuje.

Teoreticky to znamená, že na snímaném objektu proměříme pomocí bodového měření nejsvětlejší a nejtmavší partie. Jejich rozsah by měl být v expozičním rozsahu záznamového média. Po té by se z těchto hodnot dala spočítat expoziční hodnota střední expozice – pomyslná hodnota střední šedé. Intenzita podsvícení by se potom dorovnala tak, aby expoziční hodnota objektu odpovídala expoziční hodnotě pozadí. Pokud bychom takhle postupovali, byl by výsledný snímek správně exponován s kresbou ve světlech i stínech. Ale jen za předpokladu, že fotografovaný objekt bude vyroben tak, že bude při podsvícení a nabrání světla vyzařovat intenzitu světla v celém poli expoziční pružnosti záznamového média. Navíc musíme vzít v úvahu úbytek světla rozlévajícího se ve skle směrem od světelného zdroje, sílu skla a jeho tvar a mnoho dalších faktorů.

Vzhledem k výše popsanému, postupuji při měření expozice, každého objektu individuálně v závislosti na požadovaný výsledný obraz a charakter objektu. Většinou si určím část objektu, kterou budu považovat jako středně šedou a doladím zbytek fotografované scény.

V tomto případě jsem postupoval tak, že jsem v levé váze ponechal jen sklenku s červenou stopkou. Tu jsem proměřil zhruba ve 2/3 vzdálenosti od spodu a intenzitu spodního světla jsem dorovnal do střední expoziční hodnoty pozadí. Potom jsem proměřil rozdíl jasu mezi vázou a pozadím v její spodní části. Zjistil jsem tak, že rozdíl je pouhá 1/3 clony což je málo. Objekt s pozadím by se mohl „slít“ v jednolitou plochu. Proto jsem musel intenzitu spodního světelného zdroje ještě snížit, aby byl rozdíl jasů 2/3 clony, který už bude bezpečně zaznamenán.

Opět jsem doměřil rozsah jasů a zjistil jsem, že v důsledku snížení intenzity světla dochází v horních konturách kalichu sklenice k mírné podexpozici. Bylo tedy potřeba toto místo mírně vyjasnit. Proto jsem před fotografovanou scénu umístil odraznou desku a nasměroval ji tak, aby vrátila část světla odraženého od pozadí zpět do zmíněné partie fotografované scény.

Doplnil jsem do vázy zbytek sklenic a proměřil jejich stopky v obou vázách, abych se ujistil, že se ve všech vejdu do expozičního rozsahu.

 

rozmistění techniky

Nákres rozmístění technických pomůcek při focení skla

 

Nyní zbývá už jen doladit detaily
Jak jsem už napsal, sklo má tendenci „nabírat do sebe nejen světlo, ale i zrcadlení okolí fotografované scény. Nevypadá nic hůř, než když se ve váze odleskují stativy od světel, dveře ateliéru a podobně. Tyto nežádoucí věci snadno odstraníme použitím odstiňovacích desek. Jejich použitím navíc můžeme určit, jak bude vypadat kontura fotografovaného objektu. Odstiňovací desky mohou být bílé, černé středně šedé, ale i jiné. Tyto desky se umístí po stranách fotografovaného objektu. Tím se zabrání nežádoucímu zrcadlení okolí a na fotografovaném objektu se vytvoří kontura, která je způsobena odrazem desky do objektu. Pokud chceme mít na objektu konturu černou, tak použijeme černou desku, v případě bílé použijeme bílou.

Čím je deska blíže fotografovanému objektu, tím je kontura na objektu silnější. Umístění desek je tedy na každém fotografovi, na jeho citu a představě výsledného snímku. Já jsem v tomto případě zvolil konturu bílou. Po té, co jsme provedli všechny potřebné úkony, můžeme exponovat. Vzhledem k tomu, že mohlo během měření dojít k drobným chybám a nepřestnostem doporučuji scénu exponovat 3 x. Jednou s naměřenou hodnotou a potom + – 1/3 clony.

Po vyvolání byl diapositiv naskenován a v Photoshopu byly mírně upraveny barvy a proveden ořez.

V následující kapitole ukážu další z mnoha variant tohoto způsobu fotografování skla.

 

– BC Zbyněk Ševčík –

key: jak fotit sklo, focení skla, fotíme sklo, fotit, focení, fotit průhlednost, zbyněk ševčík, dtp, fotoškoda, nikon, canon, apple




– reklama Google Adsense –

– reklama Sklik –


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *